Já jsem si s atmosférou vyhrála, když byla dcera malá. To jsme ještě měli slepice a slepicím jsem občas hodila trávu, ony to mají rády. A dceři (cca 4 roky) jsem vysvětlovala, že když se slepičkám na jaře hodí tráva, že pak snášejí barevná vajíčka. Pak jsme byly na zahradě, já hodila slepicím pár hrstí trávy a dcera se rozplakala, proč jim hážu jen trávu, že budou mít ty vajíčka jen zelená, a že ona chce taky vajíčka barevná. Tak jim začala nosit sedmikrásky, pampelišky, orvala mi macešky, protože přece musíme mít i vajíčka barevná, že. No a z neděle na pondělí velikonoční, kdy je ta noc, co se dějí ty velikonoční zázraky a slepice jen v ten den snášejí barevná vajíčka, jsem jako blbec někdy do dvou hodin v noci vařila vejce natvrdo a barvila je, aby to dcera neviděla. ještě jsem přemýšlela, jestli je ven vynesu v noci nebo to nechám až na ráno, měla jsem toho všeho v noci taky dost. No, vyhrála noc, a já se ve dvě v noci hrabala u slepic a dávala jsem barevná vajíčka do kukaní. ještě že tak! Ráno, to snad ještě nebylo ani šest hodin, stálo dítko s košíčkem u postele a že půjde ven ke slepicím posbírat barevná vajíčka. Toho jásotu, že tam skutečně byly! To je chovala v náručí a "slepičky moje milovaný, vy mě máte rády a víte, že jsou velikonoce, tak jste mi snesly barevná vajíčka!" Dítě mělo slzy v očičkách, já vlastně taky, a jen jsem si říkala, jakých šíleností jsme všichni schopni pro dětskou radost. Můj táta takhle lezl s ozdobeným stromečkem po žebříku do 2.patra, když věděl, že my už s bráchou víme, že Ježíšek není, a že hlídáme, kdo a kdy stromeček přinese. No, naposledy nás takhle převezl, protože už jsme byli velcí, mně asi 10, bráchovi o 2 víc.