když jsem chodila do práce, odcházela jsem v 6:45 a vracela se v 18:00. Pracovní doba byla 8-17 s hodinovou pauzou v poledne. Jezdila jsem MHD v rámci jednoho města. Když jsem jezdila na kole, bylo to +- jedno a to samé, akorát na tom kole to bylo čím dál víc o hubu, protože provoz na silnici byl čím dál hustší a jako cyklista nemůžu jezdit po městě po chodnících. Jednak jsou na chodnících chodci, druhak na ně kvůlivá obrubníkům ani nenajedu. Mně bohatě stačily propadlé kanály a křižovatky, kde byl odbočovací pruh vpravo, ale já jela rovně, tudíž se vlastně jako cyklista motám uprostřed jízdní dráhy. A když tak máte z jedné strany skříňovou Avii a z druhé kloubák autobus, vy jste mezi tím a máte tak akorát prostor na řídítka + 10 cm z každé strany, pak stačí malé zaváhání a můžete si vybrat, jestli teda padnete pod tu Avii nebo pod ten kloubák. Dojíždění do práce na kole byl někdy fakt adrenalin, srovnatelný s bungee jumpingem. Děkuju, když to nemusím mít, tak to fakt nepotřebuju, umím se zabít i jinak.

Když nás firma vyhnala na vlastní živnosťáky, byla moje pracovní doba o něco kratší, ale hodně času jsem právě ušetřila na dojíždění. Peníze ani ne, protože u nás mají dárci krve po 40 odběrech plné krve MHD zdarma. "Cedila jsem krev", abych průkazku zdarma taky dostala! (To se mi to cedilo , když mi tehdy zbývaly jen tři odběry, když to tu zavedli. Takže mám průkazku zdarma skoro od samého počátku, co byla zavedena). Dneska jsem OSVČ, na Home Office. Cesta do práce mi trvá asi 15 vteřin, z postele k pracovnímu stolu. Pracuju v průběhu dne, mezitím stačím třeba uklidit, přesadit kytky, umýt nádobí, upéct velikonočního beránka... V práci jsem mohla leda tak bezcílně čumět z okna nebo prokrastinovat na netu. Tak jsem v rámci aktivního odpočinku mezi pracovními úkoly aspoň napsala dvě knížky, abych teda jen nečuměla z toho okna.