Znám pána, kterému manželka zemřela na zanedbanou rakovinu skrz péči o mentálně postižené dítě. On má toto dítě přes týden v ústavu a bere si ho domů na víkend. Měl partnerku, ale té vadilo, že v podstatě fungují jen od 18 večer do rána do cca 8. Neexistovalo společný výlet, kino, ples, koncert prostě nic. Pan si dítě vyzvedával v pátek a odvážel v neděli večer. V patky končil dříve v práci a přes týden,, naddelaval ,, úkoly. Chvíli zkoušela kompromis,aby ty patky měli pro sebe alespoň občas, ale dítě mělo ,, zajety,, režim a nezvládalo to.