Pájušo,
Rozchod prostě bolí. Neco o tom vím, zakladala jsem v rozvodu 3 temama (i když byla nakonec odtématována ).

Vsechno, co ti tu holky radí je tak nejak pravda, ale teď ti to stejně vsechno prijde jako děsný kecy.. Vidět to začneš až casem. Až pomine ta největší bolest. Breč, buď smutná, dovol si to.

A pokud nespíš nebo máš dlouhodobé psychické problémy, tak AD klidně, ale jinak to na tyto situace moc nepomáhá mi prijde. Dlouho trvá, než to začne působit. A stejně to budeš občas citit, než přijde někdo nebo něco co ti s tim pomůže. Taková ta prazdnota a volný čas s tím ti AD stejně nepomohou. A nekdy je prostě potreba smutnit dokud to človek potřebuje. A nakonec jednou prijde den, kdy si rekneš: proč vlastne? Už nechci..

A jeste jeden postreh.. vim, že jsi psala, že ho máš rada, ale upřímně, za tech pár měsíců a ještě nejistých.. je to opravdu laska? Neni to spíš lítost nad samotou?