Já vlastně vůbec nevím, co jsem, já nejsem ani skřivan, ani sova. Rano mi strašně vadí vstávat za tmy, to musím sebrat veškeré síly, abych se vyhrabala z postele, ale jakmile se vzpamatují a vypiju si kafe, tak jsem taky nejvýkonnější ráno a dopoledne. Odpoledne ta výkonnost prudce klesá a kolem páté už jsem úplně KO. Večer za tmy nejsem schopná pracovat, ale zase neusnu před jedenáctou i kdybych byla jak chtěla unavená. Teď chodím spát mezi jednou a druhou a vstávám mezi devátou a desátou. Když jsem se učila na VŠ na zkoušky, tak jsem se musela učit přes den, jakmile se setmělo, kleslo mi IQ a nenaučila jsem se nic. Spousta spolužáků se učila v noci a přes den se chodili koupat a slunit, to jsem jim záviděla, já celé krásné dny proseděla v pokoji u učení.