Okolíku,

kdysi jsem to řešit chtěla. Teď už ne.

Je fakt, že velkou roli hrají ty prázdniny, že mám vždy po určité době čas na odpočinek a vzpamatování a celé léto pohodu bez budíku.

Kdyby to někdo řešil, když jsem byla malá, asi by to mělo smysl. Ale jednak to nikoho nenapadlo (a já jsem taky radši moc nemluvila o tom, kdy chodím spát, a že o víkendu vsátávm v poledne naši prostě po určité době přestali řešit), a navíc, co už o tom vím, jde o hormonální poruchu, takže řešení je přes hormony.

Už jsem se tu o tom kdysi bavila s některou z doktorek a potvrdila mi, že hormálně se řeší posun třeba o 3 hodiny, ale tohle je o 8 hodin a to je hodně. Takže nevím, jestli bych do těch hormonů za tuhle cenu šla.

Navíc tedy mám celý dospělý život celkem štěstí na to, že do práce chodit nemusím, takže mě to vlastně tolik netrápí. Jednu dobu jsem tedy hledala noční práci, ale neumím jazyky (třeba na recepci) a na dělnické profese jsem překvalifikovaná, do pekárny mě zase bez vyučení a praxe nechtěli.

Teď už s tím prostě žiju hodně dlouho, zvykla jsem si a problém s tím má občas spíš okolí než já.