Můj hoch je milý, mouše by neublížil, celý lockdown jsme pobyli v družnosti a míru. No a včera, padouch, vymyslel, že už rok neviděl kamarády a že by s nimi zašel v sobotu k okénku.

Jako správná žena z televizního seriálu jsem se dramaticky odmlčela , nadechla, zamžikala řasama a poté zakvílela "chceš mě zabít?"

Do soboty je čas to přehodnotit, navíc bych si docela ráda dala večer pro sebe, ale překvapil, do té chvíle jsem si myslela, že nezodpovědná jsem tu já.

Jak je to u vás? A mám ho "pustit"?