jsem asi o kousek opatrnější než muž, ale to spíš jen tak navenek... já jsem ten typ, co víc vyhodnocuje než mluví a než přednesu návrh (jakýkoliv), procházím si předem možnosti a rizika a všechno... muž nejdřív mluví a pak teprve vyhodnocuje, už v rámci dialogu a tak by na první dobrou nahlásil, že jde na pivo, pak teprve by zvažoval rizika... nakonec by došel (s pomocí dialogu) k větší opatrnosti než já
třeba "ruce" doma připomínám neustále já (dětem), ale u sebe si to hlídá sám

jinak celou dobu mám pocit, že patříme spíš k "odmítačům", neustále máme potřebu kritizovat opatření, popírat smysl roušek a uzávěr a podobně, ale ve výsledku vlastně žijeme velmi disciplinovaně a všechno povětšinou prostě dodržujeme... jediná vybočení jsou v tom, že se stýkáme s rodiči a sourozenci, ovšem ti zase všichni dodržují a stýkají se zase víceméně s námi - kdybych měla trasovat kontakty, tak i velmi poctivě nedojdu k vyššímu číslu než 5 kolegů v práci (ob týden) a cca 3-5 příbuzných (měsíčně)