Ono je to náročný a blbý je, že mi to kazí i vztah s tatínkem, který je tam ve vleku.

Ilustrativní příklad. Jednou jsme jeli s našima na dovolenou. Ne úplně spolu, ale pronajali jsme si dům u moře a jeli jsme tam do dvou oddělených apartmánů. Na zahradě tam byl takový ten grilovací krb na uhlí, tak jsme si jednou při výletu za památkami v místním řeznictví koupili maso, že si ho ugrilujeme. Naši přijali naše pozvání, ale podle máti bylo všechno špatně. Měli jsme to maso koupit jinde, mělo to být jiné maso, neměli jsme jet za památkami, ale měli jsme se koupat jako oni, měli jsme jít do restaurace jako oni a negrilovat si ho sami, měli bychom jíst pizzu jako oni, měli bychom mít švestkovou grilovací omáčku, umět to líp s místním grilem, nepokapat si stůl, mít to maso tužší nebo naopak měkčí, mít zmrzlinu a ne salát nebo obráceně......

No a tatínek, jak se nás snaží uklidnit, tak to vždycky hraje na obě strany, což mi ve finále vadí taky. Takže máti sice říká, ať nás nechá na pokoji a neustále nás nebuzeruje, ale taky neustále dodává, že má máti samozřejmě pravdu a děláme to sice všechno špatně, ale ať nás nechá dělat naše vlastní chyby a nezasahuje do toho. Sice se snaží uklidnit situaci, ale vadí mi to vlastně taky, protože jeto dovolené na výlet, koupit tam kus masa a ugrilovat ho do poživatelného stavu přece není žádná chyba. On se sice jen snaží, abychom se nehádaly a obě měly přitomobě pocit, že máme svůj kus pravdy, ale ani tam se mi to nechce celý večer poslouchat.