kopřivo, v tomhle jsem taky moc dobrá, výborně to umím s jinými lidmi (a vlastně mě to baví , ty odpovědi mi naskakují samy a navíc teda vždycky přesně zacílené na konkrétního člověka, s věkem se to musím snažit korigovat)
ale jak jde o rodinu a "vážnou věc", tak to nedávám, tam se bojím ranit... a tchýni bych nic takového neřekla... většinou si teda vystačím s úsměvem a asertivitou, vlastní rodiče jsem tímhle přístupem zvládla celkem slušně (a táta už nemá ani moc tendence mě nějak školit), ale narážím u tchýně - ta jednak špatně slyší a tak ohradit se znamená zvýšit hlas a už mám pocit, že se hádám no a v současné době řešíme asi nastupující (postupující) demenci (?) - a jsem totálně v háji, protože její výpady postrádají veškerý smysl, mate se jí realita i sny a někdy se dostává do velmi konfliktního stavu a je vážně těžké to nějak ustát... (hlavně muž to snáší moc zle, pochopitelně)