Mám zkušenosti se svojí mamkou, která si taky myslela, že se celý svět bude točit kolem ní, a docela nám zatápěla. Nechodila si nakoupit, nevařila si, nebyla ochotná jíst nic jiného, než dětské výživy a okrájený toustový chleba. Byla psychiatrický pacient, ale řada věcí bylo jen vyústění bývalých šprajců a divností v osobnosti. Já jsem ale pak vážně onemocněl, pak jsem se ještě pokusil vrátit do staré práce, poslali mne na 1/2 roku do Portugalska, i tak chtěla, abych se každý víkend v ČR u ní zastavil.

Takže měla pečovatelky, které si platila (a my jí finančně pomáhali). Ale ty u ní nechtěly uklízet, že toho má doma moc. (Měla tam práce studentů za celou svou éru různě po podlaze, spoustu knih, které myslela, že ještě zpracuje atd.)

Ve tvém případu bych jí mile, ale jasně řekl, že soužití pod jednou střechou by nedělalo dobrotu, že ona má jiné představy o bydlení, nábytku, zvířatech, vkusu atd. A že navíc nejsi jedinou, kdo o tom doma rozhoduje, že zvířátka jsou i dětí a taky manžel do toho všeho má co mluvit. A že prostě zvířata chtějí.

Takže: "Prostě dokud to bude zvládat, bude o sebe pečovat sama a občas může přijet, nebo vy pojedete za ní a ona bude hostem u vás a vy u ní, nebudete jí kritizovat, jak bydlí, jestli to zvládá atd. Pokud ne, tak nejprve se zajistí služby jako nákupy, případně úklid, atd. Placeně. Tak se to dneska dělá. Za vás to bylo jiné, za nás je to taky jiné.
Aby to nemusela platit všechno sama (NE VY!), tak jí pomůžete požádat o příspěvek na péči, ale pokud bude před paní sociální pracovnicí dělat haura, nebo tvrdit, že vy jí se vším pomůžete, tak nic od státu nedostane.

Pokud onemocní, zlomí si nohu, apod., tak se o ní rádi postaráte, na čas, jako o hosta. Ale primárně stejně budete hledat pro ní rehabilitaci, kterou by doma v plnosti neměla. A pak jí pomůžete zajistit další péči."

Asi se urazí a nějaký čas s vámi nebude mluvit. Což bude dobře. Možná bude vyhrožovat, že vás pomluví u sousedek - hm: "Babi a co, ty stejně brzo umřou... Můžeme žít hezky vedle sebe a neubližovat si, nebo si budeme ubližovat a my se izolujeme."

Když mi mamka vyhrožovala, že vyskočí z okna, tak jsem jí cynicky odvětil: "Prosím ne z tohoto, je to nízko, bylo by strašně moc práce s tvojí léčbou a rehabilitací." Pak říkala, že se utopí, tak jsem jí upozornil, že kdysi závodně plavala ... .

Nakonec si myslím, že odešla nejlépe, jak mohla odejít, docela smířená. Při smrti vypadal ohromně důstojně.