Jinak to s těmi penězi jsem zdůraznil proto, že máme zkušenost, že při získávání PNP (a u doktora a u psychiatra) staří lidé tvrdí, že všechno zvládají i když to není pravda. Cítí se trapně mluvit pravdu. Jenže tím opět zavaří svým blízkým, kteří je pak musí obsluhovat vozit, pečovat o ně a třeba odejít ze zaměstnání. Nebo prostě to nemají vyřízené a důchoďák to vyžaduje.

Proto je dobré to postavit tak, že jsou to peníze JEJICH, o které přijdou, když budou něco hrát. Aby se cítili na tom zúčastnění a aby měli pocit, že to nechtějí státu nechat (ne že by to byl nejlepší postoj, ale funkčnější je).

Ono je tam určité nebezpečí i tak, že si ten starý člověk namlouvá, že "po nikom nic nechce" - hm, až tedy na jeho rodinu, která by měla kolem něj poskakovat. A že se přeci on postaral o své rodiče ...

Což mohu sám říct, že u nás byl taky kus sebeklamu, kdy se spíš jeho rodiče starali o něj, akorát bydleli pohromadě a ti staří lidé umírali jaksi "cvaknutím vypínače", nebo velmi rychle i díky podstatně horší medicíně. Zlomený krček u starého člověk, časté zranění v té době, byl 50% rozsudek smrti na zápal plic kvůli nepohyblivosti a nepolohování.