Valkýro, to jsi mi připomněla, když jsem byla malá, bydlela přes ulici holčička s tímto jménem a rodiče důsledně trvali na tomto tvaru oslovení - Valinka. Valinka měla tu smůlu, že měla ambicózní a docela hezkou maminku, která se párkrát mihla jako manekýna na nějakém pódiu a už jí to zůstalo jako manýra, nosila extravagantně učesané vlasy a silný makeup i k popelnici. Na okolí pohlížela jako na plebs a na svou dceru s despektem, protože ta byla typické ošklivé káčátko - vysoká, vyhublá, bledá, zrzavá a neprůbojná, nevýrazná a nijak zvlášť chytrá, takže se s ní nemohla chlubit jak by si přála. Bylo mi Valinky líto, po letech jsem jí potkala a už se našla, vypadala moc hezky, od matky se odpoutala a působila spokojeně.