Osamělá, já jsem po rozvodu sama už 15 let. Necítím k mužům odpor, akorát teda vlivem toho, že užívám AD, nejsem schopná sexu. Taky jsem si naivně myslela, že si najdu kamaráda, s kterým budu chodit do divadla, na procházky a na kafe, myslela jsem si, že někteří muži po padesátce už jsou třeba impotentní a o sex nestojí. Jenže jsem tvrdě narazila. Na kamarádský vztah bez sexu se mi neozval nikdo, na kamarádský vztah se mi ozvali ti, kteří právě hledali jen sex a žádný vztah. Nehledě na ty, kteří mi v obou případech zaslali fotky svého penisu. Nechápala jsem to. Ale bylo mi - kamarádkou vdovou - vysvětleno, že muži hledají vždycky sex. I ti impotentní se o něj budou pokoušet, a pokud to opravdu nepůjde, raději budou chodit do hospody nebo na ryby, než by udržovali se ženou vztah bez sexu. Pro ně je to otázka prestiže, nejsou-li schopni sexu, připadají si ponížení, sex je pro ně potvrzení toho, že jsou správní chlapi. Kromě toho muži jdou se ženou na procházku, do divadla nebo na kafe pouze v případě, že jako odměna za toto ""utrpeni" bude sex. Takže já to vzdala, mám kamarádky a je pravda, že hodně času jsem sama - děti jsou už dávno odstehovane. Ale já jsem introvert, nejsem moc partnerský založená, takže jsem většinu času sama spokojená. Někdy bych ráda někam šla a samotné se mi nechce a taky mi chybí někdo s autem, kdo by mě vyvezl někam dál od těch starých známých míst, kam se můžu dopravit MHD. No ale to je život, nikdy nemáme všecko, či bychom si přáli. Já jsem spokojená.