to je pravda a řekla bych, že je to hlavně doména malých vesnic, kde si lidí vidí i do hrnce na plotně a vědí o sobě vzájemně všechno. Pamatuju se, když se rozváděli naši, jak nám máma domlouvala, že musíme být strašně hodné, aby na nás sousedé neukazovali ještě více. Měla jsem tehdy pocit, že i neviditelnost by byla málo. Bralo se to jako ostuda...Teď bych řekla, že je to mnohem lepší, ale chápu, že to může vadit...a co může následovat, zvláště když ten chlap je v očích všech super, protože se na veřejnosti přetvařuje, dělá druhým co jim na očích vidí a doma...škoda mluvit. Já měla v naší vesnici štěstí, protože ke konci se ex už choval jak de*il veřejně, takže i někteří jeho kamarádi mi řekli, že se nediví jak to dopadlo. Naopak spíše, že se diví, že jsem to tak dlouho vydržela. Jediné, kdo mě úplně odříznul byla exova rodina. Až teda na tchýni, s tou jsme si to vyříkaly... to mě ale mrzelo docela hodně...