Marťasíno,

souhlasím.
Naštvat se na někoho, kdo mi ublížil, je dobré, zdravé a potřebné.
S tím naštváním začíná prostor pro odpuštění jiným i sobě, což zase ulehčuje jít dál.

Ve Staré huse vidím částečně obraz jedné své kamarádky, která taky propadá pocitu, že za všechno špatné, co se děje, primárně může ona.

Když mě kdysi opustil "lakýrník" (nejpamětnější pamětníci a modří vědí ), taky jsem celkem dlouho bojovala s podobnými pocity, s "nenaštvaností" (myslím celkové nastavení). Na jedné vícedenní skupinové terapii se mi pak zdál sen, ve kterém figuroval můj bývalý, jeho "jiná, lepší" a já, a v tom snu jsem mu dala facku. A moje psycholožka to komentovala "No konečně!"

Pravdu měla, byla to príma ženská.