Marťasíno,
to je tu dneska nějaký sraz milovníků historických románů pod heslem "Jsme hrdi na to, že nerozumíme psanému textu"?

Kritikou vysoce oceňované beletrie jsou tři prdele. Silně pochybuji, že existuje někdo, kdo by ji dokázal přečíst všechnu - zvlášť pokud by přitom chtěl dělat ještě něco jiného.
Absolutní bestseller je i 50 odstínů šedi.
Ani jedna z těchto nálepek není důvod číst COKOLI, bez ohledu na to, jakou má kdo "profesi".

Poznámku o "názoru kohosi" nechápu. Žila jsem až dosud v domnění, že existují lidé, kteří se nazývají "recenzenti", jejichž profesí je číst knihy a psát své názory na ně pro jiné lidi, kteří tyto názory mohou (nikoli musí) brát v potaz při volbě, zda si tu či onu knihu přečtou nebo ne. Takže děkuji za rozšíření obzorů, zkusím to uvést do praxe, ušetří se tím za poštovné i za recenzní výtisky. Kdo by přece chtěl být za blbečka.

Poslední věc - ano, při studiu historie se s romány příliš nepracuje, rozhodně ne jako s primárním zdrojem informací. Naopak romanopisci obvykle vycházejí z prací historiků, zejména pokud mají ambice psát dobré historické romány.