Rodinová, taky se samozřejmě občas seknu, to je jasný. Nebo mě někdo pozve na něco trapného (viděla jsem nějaké tři ženy na vysokých židlích, které cosi blekotaly, fakt přiblblý, naštěstí už ani nevím, co to kde bylo...).

Ale mám výhodu, že kamarád (chtěla bych napsat přítel, protože je mi opravdu blízko již 42 let, ale bylo by to tu špatně pochopeno ve smyslu, že je to můj partner, což tedy není)

vyrábí scény (tedy ten stolek a dvě židle, případně tu kovovou konstrukci...) do několika pražských divadel, a má tudíž vždy poměrně přesnou představu, oč půjde. Vlastně tedy občas jdu s ním i na představení, o němž je jisté, že ducha nepovznese, ale mám odpovídající očekávání, takže nejsem zklamaná

Mmch opery dle mého umí být taky trapné.