Knedle, no jo, to tak někdy bývá, že časem člověk dospěje k tomu, že to, co se mu líbilo a vyhovovalo a i to sám vymyslel, mu časem vyhovovat přestane.... Já to zase měla tak, že jsme rekonstruovali starý domeček, ve kterém s některými věcmi prostě hýbat nešlo...ale zase na druhou stranu se nám to podařilo přizpůsobit dost dobře a i po těch letech, nám to pořád vyhovuje. Ale zařizování u nás bylo vlastně o tom, že jsem se rozhlédla po místnosti, uvědomila si, kde jsou jaké dveře a okna a viděla jsem v podstatě jedinou možnost, kam dát pohovku a kam TV, v ložnici taky téměř jedinou možnost, jak dát postel...u syna taky...v kuchyni se vlastně taky nabízela jedna jediná varianta, jak tam dát kuchyňskou linku...s ohledem na okna, střešní okna, dveře, topení...takže jsme vždycky umístili zásadní kus - pohovku, postele, u syna postel a psací stůl...a pak jsme vymýšleli, jak co nejlépe využít zbytek.