Koníčku, my nejsme nikdo po ránu nerudný, ale prostě máme rádi ticho a nemusíme spolu moc mluvit...já si nejradši ráno v tichosti dělám co potřebuju, nechce se mi s nikým mluvit, užívám si ticho a klid, koukám v kuchyni oknem do zahrady a poslouchám ptáky, když chystám snídani a svačinu...lidí a mluvení si užiju za celý pracovní den víc než dost...syn to má dost podobně, není po ránu vyloženě nerudný, ale taky nepotřebuje nijak komunikovat, povídat apod...každý si ráno v tichosti děláme co potřebujeme a povídat si obvykle začneme třeba až cestou na autobus...a nebo někdy taky ne...