Rodinová,
tak já žila ve společné domácnosti s bratrancem, ten se narodil, když mi bylo osm, za rok se narodila sestra a za další rok sestřenice. A teprve když té byl rok a něco, dostal strýc podnikový byt a odstěhoval se od babičky. Takže zkušeností jsem měla víc než dost. Nejhorší ze všeho byly posrané pleny a jejich neustálé praní, žehlení a věšení. To naštěstí díky jednorázovkám odpadlo. Sestra byla příšerné mimino, které neustále řvalo, což v naší rodině bylo pokládáno za nenormální, neboť žádné jiné mimino neřvalo. Takže to jsem brala jen jako úchylku, zděděnou po jejím otci, který byl cholerický debil. Ostatně je to jeden z důvodů mého odporu k cholerikům - cholerický gen způsobuje uřvanost v útlém mládí.