Manko, u mě se taky žádný příval mateřské lásky nevyskytl. Přišlo to až časem, zvykala jsem si na to, že mám děti, několik let. A nejvíc svoje děti miluju od doby, kdy jsou dospělé a samostatné.
Já jsem veškeré poznatky o mateřství čerpala z knihy Naše dítě z 50. let, kde byly takové perly, jako že děti se mají nechat plakat, protože kdyby matka přiběhla na každé zaplakani, z dítěte by byl rozmazlený sobec. A nejdůležitější je pravidelnost, kojení přesně po třech hodinách, když dítě pláče dřív, nechat plakat, když spí, vzbudit. Žádné jiné informace jsem neměla, nebyly žádné časopisy o mateřství, žádné články, natož internet. Kamarádky všechny bezdětné, moje maminka tvrdila, že si to nepamatuje, bodejť, taky šla v mých 3 měsících zpátky do práce a starala se o mě babička.
Nakonec si říkám, že všechno dobře dopadlo, děti to přežily, já taky, máme se rádi, tak co.