Huso, asi jo, ale kdyz to dite provede neco strasneho, nevim, jak to bude s mym citem k nemu (materska laska je casto slepa), ale urcite na nej budu proad myslet, budu si rikat, kde se stala chyba, mohla jsem neco udelat lepe atd.
Proste za svy dite citim tak nejak zodpovednost.

Kdyz se z partnera vyklube hajzlik, jdu v klidu dal, reknu si, ze za to nestal, skoda lasky a basta fidli. Po nejakem x-letem manzelstvi je to asi tezsi, ale princip je stejny.