Přidat odpověď
Sedmi, naši mě před návštěvámi předváděli jako cvičenou opičku, musela jsem recitovat básničky a zpívat písničky. Jinak jsem musela spořádaně sedět a být zticha, neexistovalo, abych si šla někam hrát, musela jsem tu návštěvu vydržet. Nebo mě navlékli do silonových šatiček, na nohy mi dali bílé skládané ponožky, které se při každém rychlejším pohybu vyzouvaly, protože neměly gumu, k tomu červené lakované botičky, které se nesměly okopat a jeli jsme k dědečkovi a babičce na venkov, kde jsem si nesměla hrát, abych se neumazala a taky jsem musela sedět a poslouchat o čem se baví dospělí. Maximálně mě někdo vzal podívat se na králíčky s mohla jsem si pohladit psa Lovka. Když jsem měla narozeniny, babička mi jako dárek dala pytlík domácích vajíček. Vím, že jsem to obrecela. Když mi bylo 10, tak naši uznali, že jsem už dost velká a taky mě brali do divadla, většinou na nějakou operetu, maminka je měla ráda. Ale mně se to celkem líbilo. Taky si pamatuju, že jsem jednou byla na podnikové Mikulášské od maminky z práce a byla tam Štěpánka. Já ji nenáviděla, ale maminka si myslela, jakou mi udělala radost, dlouho se o tom mluvilo, jak mě maminka vzala na Štěpánku, jako že se tak moc pro mě obětovala. Jinak jsem si hrála sama, nebo mě babička odvedla do parku, abych si tam hrála s vnoučaty jejích známých, samozřejmě za přísného dozoru, abychom moc nelítali a nekřičeli. Vůbec jsem netušila, že by nějací dospělí si snad měli hrát s dětmi, svět dětí a dospělých byl oddělen neprostupnou zdí a děti dospělé spíš otravovaly.
Předchozí