Asi jsem vyrůstala dost nestandardně, jak to tu čtu.

Byla jsem "vejškrabek", naši si užili hraní s dětmi u mých sourozenců, podle vyprávění s nimi trávili o dost víc času než se mnou, ale taky spíš o dovolených.

Mně se pak věnovala ségra. A to dost, ať už si se mnou hrála, nebo se mi částečně starala o mimoškolní činnost, byla cvičitelka v sokole, já cvičenec, do určitého věku se mnou jezdila na lyže, zase když už jsem byla náctiletá, brala mě s sebou mezi své dospělé kamrády....

Kromě toho jsem si hodně aktivit prý zařídila sama. Vím, že s biatlonem jsem přišla nadšená ze školy (spolužačky táta byl trenér a dělal nábor), pak jsem roky jezdila sama přes celé město buď busem nebo na kole dvakrát týdně na trénink a o víkendech na závody, jezdilo se společně vlakem nebo autobusem, rodiče u toho nebyli, jen když byl závod u nás ve městě a neměl šichtu, přišel se na mě táta podívat.
Chodila jsem i na výtvarku, tam jsem taky šla sama od sebe, spolužačku tam přihlásili rodiče a mě lákalo, co vyprávěla.

Takže jsem měla na tehdejší dobu docela dost kroužků, výkendy vyplněné závody, a pečujícího dospělého, jen tedy sestru, ne rodiče nebo prarodiče.

Prarodiče jsem naopak neměla, v době, kterou si pamatuju, už žila jen jedna babička a ta bydlela 4 hodiny cesty vlakem, jezdilo se tam málo, občas jsem u ní byla týden nebo dva o prázdninách, ale protože bydlela v malém městečku v bytovce a já tam nikde nikoho neznala, nebavilo mě tžo příliš. Ta se mi tedy o zábavu nestarala vůbec, jen když se šlo do lesa na houby nebo borůvky, nebo když mě vzala ke známým na zahradu a já si tam mohla hrát s malými králíčky.

Jo a o víkendech po obědě se u nás hodně hrály společenské hry. Měly jsme zásobu i doma vyrobených, rozhodně tolik různých her neměl nikdo v okolí, a ty hry se hrály i beze mě, prostě to u nás doma bylo normální něco hrát. Když jsem nemohla hrát, dělala jsem třeba pokladníka, dávala "poklady" nebo třeba při kanastě jen sledovala a hltala pravidla...

Takže až na to, že mě naši na kroužky nevozili, se moje dětsví blížilo spíš dětsví mých dětí, než tomu, co tu čtu.