TaJ,
ono je na tom úsměvný, když pak dítě zahodí veškerý ostatní „dary od Pánaboha“, protože se prostě najde v něčem jiným. U nás v rodině se třeba celkem dědí výtvarný talent. Synův otec je výborný kreslíř, můj děda byl také, jedna teta byla malířka porcelánu, já sice umím jen překreslovat podle předlohy, ale dost slušně… syn dlouho o výtvarničení uvažoval, občas si tím něco přivydělal už od nějakých dvanácti let, ještě na přelomu prvního a druhýho stupně měl v plánu jít studovat do Francie komiksovou kresbu… a pak se zamiloval do chemie a fyziky a odmítá mi udělat jedinej blbej náčrt.
O hudebním nadání ani nemá smysl mluvit, byť má téměř absolutní sluch a babička ho po tomto zjištění vláčela po všech možných hudebních naukách, na klavír, na flétničku, do Kühnova dětskýho sboru, tak na tohle rezignoval ještě víc než na kreslení. Jen na začátku puberty chvíli litoval, že sekl s tím klavírem, protože měl dojem, že by to fungovalo „na holky“, ale taky ho to rychle přešlo.