Romano,

a jak si vlastně takové mentálně postižené dítě představuješ? Myslíš, že bys ho poznala, kdybys ho viděla?

Někdy dítě s těžším tělesným postižením, ale s normální inteligencí, vypadá a chová se divněji, než dítě s mentálním postižením. Ono to na nich vždycky není vidět, takže je klidně můžeš potkávat, aniž to víš.

Problém je v tom, že takové děti nechápou, že je něco najednou jinak, a není, jak jim to vysvětlit. Současně je znát každý výpadek z obvyklého režimu, nastane regres. Na zlomky zapomeň, jde o běžnou sebeobsluhu, pracovní návyky. Z člověka, který je po dohledem schopný prakticky normálně fungovat, je během pár týdnů plně závislá osoba, vracíš se pak třeba o měsíce až roky zpět.

Děti na hranici středně těžkého mentálního postižení a s lehkým mentálním postižením učím fyziku. A je to neskutečně super, protože mají zájem, baví je to. Ale holt to chce jinak, než čtením z učebnice (to nezvládají vůbec), výkladem (neudrží pozornost) nebo prohlížením obrázků. Všechnio si potřebují vyzkoušet, opakovaně osahat.
Ve škole je od ostatních dětí nepoznáš. Budou z nich výborní řemeslníci, ruce mají šikovné a na rozdíl od spousty běžných dětí vědí naprosto přesně, co chtějí dělat. Ale aby mohly, musí zvládnout i to, co jim dělá takové problémy, což je především matematika. A tam je základ z toho nevypadnout. Online je to nenaučíš, žádná videa, samostudium z učebnic, naopak, mechanické postupy, kdy jim hlídáš každý krok, aby se něco nenaučily špatně, protože přeučování je stokrát náročnější. Takže třeba na dva, tři týdny, to online jde, zaměříš se na procvičování, ale cokoliv nového vyžaduje speciální přístup. A musíš počítat s tím, že i ti rodiče jsou na tom často podobně, hodně dětí s mentálním postižením má mentálně postižené rodiče.

A tím se znovu vracím na začátek. Ono se to od pohledu nepozná, ale žije jich mezi námi víc, než si běžně člověk představuje.

O dalších postiženích by se dalo psát podobně. On ne náhodou je to samostatný obor a ještě v rámci toho oboru jsou specializace, každé dítě pro naučení něčeho potřebuje specifický přístup, postupy, prostředí, pomůcky, to ani rodič, který s dítětem žije a učí ho běžné věci do života, jen tak sám od sebe nedá.