Kat,
tak já se naštěstí pohybuju v bublině, kde tohle pomalu ale jistě slábne.
Když se před 60 lety zajímal o vaření a pečení můj strýc, bylo to ještě divný a zženštilý.
Když před 30 lety můj manžel, bylo to braný jako divný, ale už tak nějak neškodný.
Když se teď zajímá od útlýho věku o vaření a pečení syn mojí kamarádky, tak už to není divný vůbec, a to žijou ve Vyšných Vlkodlakách, kde se ty předsudky přece jen drží víc "fest" než ve velkoměstě. Divný a "málo chlapský" už to přijde jen jeho devadesátiletýmu dědovi.