Rodinová, to mě bavilo ještě ve dvaceti ale já si teprve zvykala na městské vymoženosti, do 14 jsem žila na vsi a největší vyražení (když nepočítám tristní dovolenou na Makarské, kde jsme nabourali) bylo, že jsme 1x v roce jeli za strýčkem do Prahy, bydlel v děsným pavlačáku Pod Bertramkou, nicméně v dochozí vzdálenosti měl vilu Karla Gotta, to bylo NĚCO

Jo a nerealizovaná touha nás venkovských dětí byl telefon na poště, to jsme fakt chtěly zkusit, ale nevymyslely jsme , jak to udělat, nebylo komu volat

(to ani nemůžu vyprávět dětem)