A k těm piplačkám - bavilo mě třeba to písmo, přitom je to asi i náročnější než třeba šití nebo pletení, ale to není tak náročný na soustředění, je to mechanická práce. U pletení nebo šití v ruce prostě furt opakuješ stejný pohyby, dá se u toho dívat třeba na televizi, u kaligrafie nebo kreslení ne. Vyráběla jsem třeba vlastní dopisní papíry s takovým retro zdobením, složitý květinový vzory, rámečky, ozdobný písma podle vzorů z 19. století, dost mě bavilo překreslovat výpravný obrázky, jednou jsem pro ségry věřící spolužačku překreslila do památníku svatej obrázek anděla strážce, jak dohlíží na děti na lávce a ségra to chtěla z toho památníku vyříznout žiletkou a nechat si to, jak to bylo pěkný.
Ty stereotypní věci mi nejdou, nemám k tomu vztah, od dětství. Přijde mi to jako strašná nuda, dělat furt dokola jedno a to samý, zvlášť když to trvá moc dlouho. Mě stačí nějakou takovou věc udělat jednou, ověřit si, že to umím, podruhý už to dělat nepotřebuju.