Val,
což o to, syn si taky nemyslí, že peníze rostou na stromě... ale vidí sám kolem sebe, i v rodině, jaký bonus je to vyřešený bydlení. Vidí třeba, že jeho bratranec se ženou můžou dělat práci, která je baví bez ohledu na to, jak moc nebo málo tím který měsíc vydělají, protože bydlení jim vyřešili rodiče, že mohli vystudovat obor bez ohledu na to, jak je výnosnej, čistě proto, že je to těší, naplňuje, že se v tom "našli". A na druhý straně vidí, jak jsme manžel a já čím dál víc nasraní a unavení z toho, že se prostě musíme pořád starat o nějakej tok peněz, přičemž ani jeden z nás zrovna nedělá "práci snů" - děláme to proto, že je to slušně placený a nejsme holt ani jeden z bohaté rodiny, která by nás zaopatřila. I z pozice rodiče preferuju variantu "žít jako ten bratranec", přijde mi to jako o dost lepší život, než to, co žijeme my, de facto bez možnosti vypnout a vysrat se na to, a bez jakýkoli naděje na to, že to někdy bude lepší, protože tak lepší, aby nás to vysvobodilo od práce to nebude a lepší o pár korun za cenu ještě víc práce to zas nemá žádnej smysl.