Především si uvědom, že nemusíš (ani to nejde) zvládat všechno! Selhání je součást života a to i co se týká tvého života, stejně tak života jiných. No a každé takové zklamání se musí vstřebat, to obvykle trvá pár dní, takže jedna procházka to nevyventiluje.
A to s dětmi znám moc dobře, mám to 3x. Nenech se moc rozházet zprávami ze školy - oni to přehánějí, protože ne každý rodič je stejně vnímavý, neber si to osobně. A zvykej si, teprve to začíná, i když někdo má štěstí. Ale někdo i kdyby se na hlavu postavil, bude mít práci s dětmi dokud neodejdou z domu, s věkem je to snad i horší.
Nejstarší se chystám přerušit studium, distančku psychicky vůbec nezvládla, a od září očekávám stejný scénář, takže opakování ročníku nic neřeší. A za prostřední dělám taky spoustu věcí sama, umím už slušně chemii i fyziku, hlídám termíny a to jí bude za chvíli 16. Kdybych to nedělala, mám 2 propadlíky.