Já myslím zakladatelko že potřebuješ nějak pustit páru. Doba je těžká, a ono to pro ty děti nebylo lehký, ono ukontrolovat se "sám" je těžký kolikrát i pro dospělý.
Vím o dost lidech co na homeofficech taky kapku zlevnivěla.

A on je to i těžký věk, přerod do puberty, začíná to s nimi mlátit.

Mně pomáhá se vyventilovat někde na procházce. Doma pak napočítám do deseti, a když je nejhůř řeknu vo co go - jsme spolu, jsme zdraví, máme z čeho žít, a vono se to nakonec nějak utřepe.

Co mi kupodivu pomáhá se zregenerovat hodně je nakonec štěně, které jsem pořídila na přání dcery. Vždy radostně vítá, může se zbláznit radostí když přijdu domů (což už se o puberťákovi říct nedá), je pořád stále dobře naladěno, kdykoliv mně vidí je nadšené. Jdeme ven, proběhneme se, a vždycky mi to zlepší náladu.

Nebo doporučuju nějaký čas pro sebe, taky uvažuju jak se otevře že si zařídím nějakou jógu nebo něco, kde se prostě nabiju. A na masáže se hned objednám.

Momentální pocit zmaru taky občas mám, ale snažím se na to dívat z té větší perspektivy, že věřím že děti vychovávám dobře. A koneckonců koho nyní zajímá jaký jsem měla já známky v pátý třídě. Ono se to přežene, a věřím prostě v celkový konečný dobrý výsledek svého mravenčího dennodenního snažení.