Myslela jsem, že manzel je ideal, ale to už nepla.

Nicméně když mi bylo nact, potkala jsem kluka, co mi děsně voněl.
Neslo o poblázneni, co popisujete, ale nikdy jsem už tak "voňavého" kluka nepoznala. Dokonce jsem za nim v 16 jela na kole pres pul kraje a tam se ztrapňovala na zahradě jeho rodičů, jako jeho kamarádka. Byl stejně starý jako já a buď vubec netušil nebo nemel zajem. Zato jeho o rok starší brácha byl velmi akční. Ale nevonel. Tenkrát jsem asi poprvé pocitila tu sílu přitažlivosti muže. Bylo to úplně omamné. Dokazu si predstavit, ze pri takové vůni bych se i neuhlídala i v manželství.

Vubec si neuvedomuji, jak je možné, ze jsem vlastně cely den stravila na kole (sama) a nikdo nic neřešil. Prijela jsem domů až fakt pozdě večer.