Celý život pracuji v korporátech. takže firmení řeč AJ, s tím jejich " Hi Pepa " jsem sžitá celkem.

Pokud se zcela jasně nenabízí tykání ( ženská mého věku ) ale ani vykání ( o generaci starší prokurista firmy ) automaticky najíždím na vykání + oslovení křestním jménem


" Pavle, máte prosím ty podklady pro Bahrain ? "
" Evo, ozval se ten CHemogumostroj ? "
" po delší době i u žen zdrobním " pokud jméno + osoba člověka to snese ....
" Ivanko, prosím vás mohla byste ....? "

Je hezký kompromis mezi " Ivčooooo, hele ......" a " " Paní Vomáčková, sdělte mi prosím "

Funguje mi to takto léta a je hezké , že čeština tento kompromis krásně umožňuje.