Já si to tedy pamatuju jen z dětství. Ubytování bylo buď přes cestovku (Čedok, Autoturist, CKM apod.), podniková rekreace od zaměstnavatele nebo přes známé. A vlastně se jelo naslepo, poprvé člověk neměl vůbec představu, jak to tam vypadá, informace od známých byly asi terno.

Jo všechno se muselo vyřídit tak, že tam člověk došel. Koupit jízdenku, lístky atd. Objednat k lékaři taky bylo běžné, že člověk šel a domluvil se na termínu osobně nebo dostal kartičku se termínem příští návštěvy.

Nebo domluvit se s kamarády... prostě spolužačka přišla a zazvonila, jestli půjdu ven, pak jsme šly pro další. Na gymplu už mělo víc lidí telefon doma, ale stejně se většina věcí domlouvala ve škole. ALe dřív se chodilo telefonovat třeba k sousedům, nebo sousedi přišli, že volá příbuzná (zase od jejích sousedů), tak to popisovala babička. A to byl hovor jen o zásadních událostech, že někdo nepřijede zdaleka na návštěvu, která už byla domluvená dopisem, že třeba onemocněl.