U nás v rodině se takhle překládalo. Na stroji a přes kopírák. Jeden psal, druhý diktoval a pak si to prohodili nebo někdy měli dva stroje a psali oba, aby měli víc kopií. K tomu slovníky všude kolem a v případě překlepu bělítkování a případě chyby přepisování znovu. Asi to byl neskutečný vo.er. Jako semileté a osmileté dítě jsem byla zaúkolovaná do hledání ve slovnících a počítání normostran a vyhodnotila jsem, že tuhle práci nebudu dělat ani za zlaté prase.