když ono tohle je fakt něco jiného přemýšlet o tom hypoteticky a v reálu to řešit. Já jsem taky typ, který si dlouho myslel, že by potomka v podobné situaci prostě vypakoval (a vlastně by ani nedopustil, aby k té situaci došlo). Jenže v blízké rodině máme taky takového chlapce, teď 25 let - gympl (tam už začaly nespecifické problémy se zažíváním, bolestí břicha...nakonec byl i lékařsky vyšetřován a...asi psychosomatika). Často do školy ani neodešel - prostě zůstal doma. Nehádal se, když to bylo nutné, tak na sebe nechal křičet, ale pak prostě pokrčil rameny a někam zalezl. A druhý den se to opakovalo. Je to hodný kluk, citlivý, rodiče má moc rád a rozhodně jim to nedělá naschvál. jakž-takž odmaturoval, pak 3x pokus o VŠ, vždy po měsíci končil, prostě to nešlo. Když přišel o statut studenta, tak si neplatil pojištění(i když na to byl upozorňován), takže dluhy, penále...dlouho to tajil, pak musel s pravdou ven. Nakonec rodiče půjčili a on splácí z brigád. Na ty občas chodí, ale na samostatné uživení to není. Tak se tak nějak protlouká, je skromný. Kamarády nějaké má, holku ne. V rodině jakési příměří, jsou rádi, že aspoň nedělá dluhy, tak do něj moc nešijou. A já fakt nevím, co jim poradit. Kdyby ho vyhodili z baráku, po nějaké době na 100% skončí špatně. K psychologovi by asi nešel, je mu takhle vlastně dobře.