Sestřičku mi naši nedovolili, že je to těžká, blbě placená práce.
Jinak stran bavení a nebavení, myslím si, že jsou lidi, co jasně ví, co chtějí dělat a jdou si za tím a pak jsou šťastné povahy, co si na všem najdou. Já jsem byla vždycky nevyhraněná, maminka si mě představovala jako "něco extra" a třebaže mě moje práce moc baví, ona se s tím dlouho smiřovala. U mě hodně sejde na tom, kde a s kým to dělám, pak je mi celkem jedno co. "Nebavilo" mě třeba muzeum (kdysi dávno) ačkoliv to vypadalo děsně atraktivně. Tam se totiž nedělalo nic.
![~d~](/g/s/29.gif)
Ve svém převažujícím oboru jsem taky zažila štace, kde to bylo takříkajíc na zdechnutí nudou, ale teď je to, ťuk, ťuk, moc dobrý.