Klofání převodních příkazů jsem zažila v letech 1991 - 1995 ve firmě. V té době dlužil každý každému, firmy nechtěly dávat na faktury, ale jen za hotové, začínající podnikatelé jezdili po republice s miliónama v kufřících, podniky byly v tzv. prvotní nebo druhotné platební neschopnosti. Prvotní byla jasná, podnik možná vyráběl, ale jeho zboží skoro nikdo nekupoval. Druhotná platební neschopnost byla tehdy, kdy podnik nemohl platit, protože jemu jeho odběratelé neplatili. V té době stát zorganizoval obrovskou celostátní oddlužovací akci. Tu dělal Podnik výpočetní techniky, tehdy největší počítačová firma. Do oddlužovací akce se firma přihlásila a nahlásila tam, které faktury tam posílá. Ty faktury se musely z už napsaných příkazů vyřadit a druhé firmě jsme dali na vědomí, že teda jdeme do celostátního oddlužení. PVT vytvořil speciální program, ve kterém sestavili zápočtové řetězce. My jsme pak dostali zprávu, že máme firmě XY zaplatit XX peněz, třeba firmě, kterou jsme do té doby ani neviděli. Za to jsme pak měli uhrazené faktury za NN miliónů. Ta oddlužovací kola byla 3x, první skutečně úspěšné a my v něm "zaplatili" asi 30 mega, ve druhém kole jen asi 5 mega a třetí kolo bylo vpodstatě neúspěšné, to bylo jen pár korun. Tahle oddlužovací megaakce tehdy hodně firmám pomohla a lidi z PVT krátce poté založili FIO banku.