Nemusíš, věř mi, že nemusíš. Z toho co píšeš a jak to píšeš - v první řadě:

-Přestaň vidět sebe jako někoho, kdo musí mít nad druhými kontrolu
-Přestaň si myslet, že přesně víš, co bude něco nebude
-Přestaň se tak přeceňovat
-Přestaň tak podceňovat druhé
-Přestaň nad nimi (a jejich současným životem) ohrnovat nos a myslet si, že musíš
spasit
jejich život a že se bez tvého "postrkování" zřítí do propasti - urážíš je tím
-Uvědom si, že nejsi jediný člověk, který má svůj život pod kontrolou a že tvoje
dcera je
úplně blbá a že je jí jedno, kam bude v životě směřovat - věř mi, že není a že má taky
svoje cíle a plány
-Vžij se do toho, jak by bylo tobě, kdyby ti chtěl někdo neustále dirigovat život
-Přestaň si myslet, že jsi nejchytřejší na světě
- Přestaň si myslet, že jsi to ty, kdo ví líp, co je pro druhé to nejlepší
-Přestaň být tak omezená a vidět svět tak černobíle
-Uvědom si, že nucení a postrkování vyvolává přesný opak - odpor
-Uvědom si prosím, že je v pořádku dělat i věci, které zrovna tobě smysl nedávají -
tvoje představa o smysluplné zábavě není nijak nadřazená jiným
- Zaměř se víc na svůj život, než na životy ostatních - to jsou zase jejich životy
- A především - měj mnohem víc pokory a nebuď si tolik jistá tím, co potřebují ostatní a
nebo co se s nimi stane, nebo nestane, když nezasáhneš