mně vtloukali do hlavy akorát chování v bouřce (hlavně nelez pod strom v poli) a nabádali k opatrnosti při velkém větru (můžou se lámat větve), jinak jako dítě z lesů si pamatuju, že déšť nikdy nebyl důvod se schovávat nebo nechodit ven
důvod se schovat byla maximálně zima a déšť...
a naopak letní bouřky byly vždycky důvod vyběhnout ven a lítat v dešti
když jsem se vdávala, bylo pekelné vedro, navečer přišla bouře s průtrží mračen, v okamžiku stálo několik cm vody, všichni jsme lítali v tom dešti a užívali si to skvělé osvěžení a pak hledali aspoň trochu suché oblečení a sušili to mokré všude po židlích
muž se pak smál, že jsem vyšla ven těsně než to spustilo a stála jsem proti obloze, za mnou ještě azuro a přede mnou temná obloha a jak začalo jemně pršet, zvedla jsem ruce k obloze a prý to v tu chvíli vypadalo, jako bych tu bouřku přivolala - občas dodnes říká, že si vzal paní bouře