Půlko, líbí se mi, jak to popisuješ. Mám pocit (jestli si Tě s někým nepletu), že máš bratra s postižením?

Tohle se snažím si uvědomovat. Dá se říct, že šest mých blízkých kamarádů má závažnou formu postižení. Někteří jsou de facto nonstop závislí na dopomoci druhé osoby. A všichni žijou život, který označují za spokojený. U některých, se kterými jsem si opravdu blízká, vím, že ten život opravdu spokojený je. Ale... on je tu problém už s tím, že - že je znám. Tedy že se byli schopni nějakým způsobem seznámit s různými lidmi, včetně mě. A že jsou schopni ty přátelské vztahy udržovat. A že prostě... jsou to ti, kteří to nakonec s těmi velmi mizernými kartami "uhráli". Ale ty, kteří "neuhráli", nevidím. To jsou ti, kteří jsou neviditelní, nedaří se jim zapadnout takhle do běžných sociálních vazeb... a žo jejich spokojenosti figu vím.