Babi, pokud pomineme věci jako smrt, nemoc (ty prostě patří do vyšší kategorie), většina zbylých situací opravdu stojí na tom, jak se na ně podíváš... A to se dá trénovat...
Jasně, že devadesátkové knihy o seberozvoji jsou vtipné, ale dost často je v nich hodně pravdy. Fakt je dobrý naučit se na sebe usmívat do zrcadla, naučit se denně zamyslet nad tím, co dobrého mě potkalo, co mě potěšilo, naučit se občas zastavit, jen v klidu dýchat, čerpat sílu ze slunce, z pohledu na vodu, na vlnící se trávu... Zní to trapně, ale funguje to ...
Prostě programově se rozhodnout pro pozitivní náhled... (rozhodně neříkám, že by to byl lék na depresi, mluvím o běžném životě)