Jj, na VŠ jsme si mohli vybrat kdejaký tělocvik z celé nabídky UK, tak jsme si našli judo na lékařské fakultě. Pak nám změnili rozvrh a cosi povinného se nám s tím judem křížilo. Přišel tam ale Petr Jákl starší, judistický olympionik, a ten nás ukecal na karate. Nám se do toho moc nechtělo, radši bychom judo, ale karate se nám s ničím nekřížilo, tak jsme jezdili na Folimanku trénovat karate. Jákl byl světovej! Z každého jeho tělocviku jsme lezli po čtyřech, jak jsme byli zbití, ale on věděl, proč a hlavně jak máme některé věci cvičit, byla to úžasná doba. Nezapomenu,. jak nás položil všechny do řady, krajní se zvedl a po břichách ostatních přeskákal na druhou stranu, lehnul a hned šel další. Ono to vypadá příšerně, máte dojem, že se musíte zranit, ale pokud napnete svaly, tak se vám nic nestane. Měli jsme tehdy úžasnou fyzičku. Bohužel jsme tam jezdili jen rok, pak nám to opět s čímsi kolidovalo. Byla tam ale úžasná parta.