Jako dítě jsem byla vychrtlá a pořád někde pobíhala a poskakovala, takže se mě naši snažili strčit na nějaký sport hned, jak to šlo. Tj. jako předškolní do Sokola, potom na kolektivní míčový sport. Tomu jsem se věnovala skoro do 40, určitou dobu vrcholově, zamozřejmě později již na klesající výkonnostní úrovni, po 2. porodu již na úrovni pralesní ligy Nakonce jsem to musela vzdát jak ze zdravotních tak časově/organizačních důvodů, nastal čas, kdy bylo třeba přepravovat na tréninky a z tréninů spíš děti Jako "náhradní" pohyb se tak nějak přirozeně vyvinulo chůze (se staršími dětmi nebyl problém už něco ujít + tedy procházky s kamarádkami, spojené s pokecem, někdy i pivem a tak). K tomu trochu kola (ovšem s dětmi, takže taky dlouho nic moc, až teď se to láme a děti začínají být výkonnější než já s manželem), in line brusle - to mi vyhovuje nejvíc, ale nesmí být moc nacpaná dráha, což u nás často je a raději jezdím s někým než sama a trochu běhu - to ale dost dře, po několika letech jsem pořád tak na průměrné délce běhu 5 km a časy spíš asi horší než lepší ... Cvičit doma absolutně nezvládám, nemůžu se donutit vůbec k ničemu, ledaže mě něco bolí ... A nějaká kolektivní "estetická cvičení", to nedávám, nejde mi cvičit do rytmu, nesnáším všude ta zrcadla a tak Mohla bych cvičit v posilovně, ale musela bych mít nějakou u nosu, což nemám ... Teď jsou děti už velké, takže si můžu dovolit časové ztráty spojené s tím, chodím pěšky do práce a někdy i z práce (to už spíš jen část cesty), i různé pochůzky vyřizuju pěšky, pokud cesta nevede nějakými velmí otravnými místy ... A chodím pěšky do a ze schodů, v práci do 5. patra, doma tedy jen do 1. Přestala jsem chodit do schodů v metru, v rouškách/respirátorech bych se udusila.