Jitys, jo, dobrý pocit z toho člověk nemá, ale stejně s tím nic moc nezmůžeš...můžeš jedině pořád zkoušet, nabízet a doufat, že to jednou vyjde, aspoň něco...u nás to jde pomalu, ale vidím, že se to mění k lepšímu...jen to prostě není vidět za měsíc, ani za rok...zas pokud to dítě nějak extra nestrádá, nic mu zásadně nechybí a není pořád nemocné, tak prostě nezbývá, než se s tím nějak smířit...nedávno jsme nechávali synovi dělat odběry, jestli mu něco zásadního nechybí a nic mu nenašli...takže evidentně někdo může v pohodě žít i s tím, že sní dvě tři jablka za měsíc a občas kousek okurky...