tak u nás se teda (krom té babičky, kde to byla součást trestu pro mne) na nějakém dojídání netrvalo, ani na vykrmování... ale prostě už prababička měla ráda dobré jídlo a propagovala "radši lžičku medu než kýbl hnusu" - t.j. babička a pak i táta nikdy nelitovali připlatit si za dobroty z essa nebo z tuzexu, ze zahraničí se vozilo jídlo, jídlo se vyměňovalo v rámci známých (vojenská vesnice, chlapi vozili z "domova" to nejlepší, co kraj nabízel - slovenské uzené, klobásy, meruňky z moravy, špek z valašska, kompoty, nakládaná masa, domácí sýry, koláče a buchty, víno, pálenky...)
a k jídlu teda máme i rozdílný vztah my, jako sestry - nejstarší jí poměrně hodně na objem, já miluju ochutnávání a malé porce, nejmladší zase neustále experimentuje a je fuk jestli zrovna s kořením, low carb, bezlepek, nejrůznější diety, vždycky tomu propadne, aby za pár týdnů až měsíců objevila něco nového