Termixi, tohle trauma má moje babička - řeší jídlo. Celoživotně. Bude tvrdit, že člověk z rakovinou jater to má z jídla.... Když by se ta a ta pořádně najedla, jistě by neměla tu nemoc. Jako chudému a věčně hladovému dítěti i dospívající prostě zůstalo to trauma. Mohla jít do školy k jeptiškám, nabídli jí to v Praze ve špitále, kde se jako doprovod batolete (sedlákovo děcko, babi tam sloužila) ve svých 12 o to nemocné děcko starala. Babička to odmítla, bála se, že u jeptišek bude zase hlad. Dělala zásoby, hlavně aby bylo vše ve slevě atd.