Kuličko, já si myslím, že změna vztahu a způsobu komunikace s téměř dospělým potomkem je normální.
Dítě se osamostatňuje, čím dál více věcí si řeší po vlastní ose, už nemá potřebu tolik mluvit s rodiči.
Témata se myslím proměňují přirozeně, o některých soukromých věcech už s tebou děti zkrátka mluvit nebudou.
Nemám zkušenost s psychickou nerovnováhou a potížemi, jaké popisuješ, ale myslím si, že asi i v takovém případě se s tím mladý člověk chce popasovat samostatně a nechce všechno sdílet.
Mně děti klidně řeknou "mami, nezlob se, o tomhle mluvit nechci, jsem v pohodě, ale nebudeme se o tom bavit". Nezbývá, než to respektovat.